únor

Takže únor pokračoval ve znamení zkoužkového.

Začátkem měsíce přijel Evu opět navštívit Alex, absolvovala jsem pod ním několik tréninků a to jak s Justinkou (moc se holčina snažila a zase jsme udělaly pokrok), tak i s Limíčkem (úžasný pan učitel). Tímto tedy Evičce moc a moc děkuji, že mi Lima půjčila a umožnila mi tréninky na něm. Opravdu si toho moc vážím.

12.2. měla maturitní ples Evča.

Foto opět zde: http://carrie.rajce.idnes.cz/Evicky_maturitni_ples/

14.2. svatý Valentýn: Justinku jsem vzala jen za odměnu po týdenním tréninku do haly na Parelce si spolu zablbnout. Byla naprosto boží, velice vnímavá, snaživá, zvládly jsme konečně překrok na obě strany. Měla jsem z ní fakt ohromnou radost. Potom jsem si na ní ještě na chvíli sedla bez sedla, dokonce jsme se odvážila i zaklusnout a Džouzí chodila opravdu moc dobře a uvolněně.

15.2. konec!!!

Bylo mi oznámeno, že už nesmím za Justinkou a ostatními koníky chodit a majitelé si nepřejí, abych setrvávala a jezdila u nich ve stáji na jejich koních. Prosím neptejte se mě na podrobnosti!!! Za prvé je to rozhodnutí majitelů a to já respektuji, za druhé sama přesné důvody neznám a moc tomu sama nerozumím, co je k tomu vedlo, za třetí to pro mne velice psychicky náročné a špatně se mi o tom mluví.

Moc bych  chtěla tímto poděkovat Evičce a celé její rodině za to, že mi umožnili tři roky u nich jezdit a starat se o jejich koně. Opravdu si tomo moc  a moc vážím. Hlavně také za to, že i přes mou nezkušenost a neznalost mi svěřili mladého koně - Justine a já ji mohla brát jako svého vlastního koně a vychovat si ji podle sebe.

Veliký dík samozřejmě patří i všem koním. Protože oni pro mne byli ti největší učitelé, nejvíc mi toho dali, i když to se mnou neměli vždy lehké a museli přetrpět mé jezdecké začátky, neznalost a neumění.

 No a největší dík patří Justince. Kobylce, která mi toho dala snad nejvíc, se kterou jsem si protrpěla to dobré i to špatné. Mnohokrát to s ní nebylo lehké, stokrát jsem to už chtěla vzdát, ale ona mě vždycky donutila zase se vstát a bojovat. Ukázala mi, že to má smysl a já z každičkého, byť jen maličkatého pokroku, měla ohromnou radost. Ukázala mi cestu přátelství a porozumnění, byla víc než jen kůň, byla mi přítelem. A díky ní jsem si mohla splnit své některé sny a přání. Můj největší sen - mít vlastního koně sice ještě pořád splněn není, nicméně jsem díky ní mohla alespoň trochu zakusit ten pocit vlastního koně a poznala skutečnou koňskou lásku. Některé své sny a plány s ní si už nesplním, bohužel. Každopádně a moc a moc děkuji všem lidem i koním.

Justinko, moc tě miluji a vždycky budeš mít v mém srdci své místo. Nikdy na tebe nezapomenu. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, tak třeba se jednou naše životy sejdou a budeme zase spolu. Slibuji, že já pro to udělám maximum.

20.2. maturitní ples gymnázia J.S. Machara

foto: Madla