Články

LVT Větřkovice 2009

Na tento tábor jsem se těšila již rok když mi to minule prostě nevyšlo a všechny turnusy byly uzavřené. Letos jsme se vlezli a ještě hodně dlouho bylo volné místo. Do Větřek se vydala snad půlka Zlína, pár lidiček z naší skupinky a pár z dalších...
Na chatce jsme bydlely 4. Já+ Max, Lůů+ Kim, Helča+ Jenny a Kristýnka + Alex. + naši obsousedi Janička + Haska, Verča + Rocky a Gippy, Andrejka + Redy a Tim

Ale hezky od začátku. Vyjížděli jsme z domu +- v 10. hodin takže psi měli dost času se vyštěkat a nakonec si mysleli že odjíždí všichni, ale právě ti pro které tábor byl určený určitě zůstanou doma. Chyba lávky. Jeli všichni a to i psi. Byli sice mírně vykulení ale celou cestu byli moc hodní. Cestu do Větřkovic jsme našli celkem v pohodě i když jsme museli ještě pořádný kus objed kvůli objížďce... Najít ale Agility Kemp byl už větší problém. Chvilku jsme bloudili po úplně zabité vesničce a hledali... Jakmile se objevili první náznaky místních domorodců neváhali jsme a hned jsme se ptali kudy že se jede do Agility kempu. Bylo nám řečeno že jsme skoro tam a že stačí zabočit doprava a pak tež doprava :).
Do kempu jsme přijeli ještě před druhou hodinou to znamená že tam ještě nikdo nebyl... Chvilku jsme čekali až nám přidělí chatku a mi odevzdáme očkováky.... Nakonec jsme se přece jen dočkali a chatku nám přidělili. Větřkovice mají moc krásné okolí a tak jsme se vydali na procházku k rybníčku....
Celý týden jsme chodili na procházky a plavit psi. Bohužel Max ještě stále nepřekonal strach s plavání jelikož jsem do vody nemohla za ním... Nebyla zrovna nejčistší a já bych nejspíš dostala nějakou vyrážku. Občas si tam hopsl aby se zchladil ale neplaval... Budeme na tom pracovat...
Asi po hodině dojela Helča s umazlenou borderkou Jenny a později Kristýnka s kokrem Alexem zkráceně Lexou (mimochodem reágoval na to dobře ale Kristýnka říkala že není hoper ale hopík a že není blbý).
Později se začali sjíždět i ostatní nadšenci do agility, aby strávili týden v kempu se svým čtyřnohými kamarády.
Jelikož se v neděli necvičilo ve 4.hodiny byla informační schůzka a v 6. večeře. Po večeři se šlo se na další prochajdu. Většinou jsme vstávali v 7. hodin někdy v 6.30. To záleželo na tom kolik času jsme trávili u obsousedek po večerních hodinách.

V pondělí se začalo cvičit. Byla jsem trošku zklamaná že nás přeřadili k jinému trenérovy jelikož se mi zdálo že právě Helčina šéfová (tak si ji pojmenovala ona :)) je pro mě jako stvořená na týdenní trénink...

Přiřadili nás tedy k Janě Fuksové. Její trénink mi nějak moc nevyhovoval. Myslela jsem, že se naučíme ještě něco co neumíme ale chyba lávky. Celkem jsem se divila že po mě a sestře nevěřícně koukala když jsem po Maxovi "ječela" cik cik cik aby se stočil kolem bočnice. A jak naši psi běhali?

Až po středu opravdu moc krásně. To byli ještě plní energie a já si říkala že by jim 3.dny bohatě stačili. Přece jenom se má v nejlepším přestat. Čím vás asi nepotěším jsou videa s celého týdne mám jen 3 a kousek i když jsem si brala kompakt že by mě někdo natočil nějak jsem ho zavrhla... Maxík běhal opravdu moc hezky a rychle. Takhle ani na cvičáku neběhá. Z každého běhu byl opravdu nadšený a veselí. Mimo to se ve středu hrál i po večeři volejbal. Opravdu tomu nešlo odolat ale pak se ukázala naše amatérkost a vyhráli ti lepší.

Ve čtvrtek byla menší krize a večerní trénink jsem vynechala kvůli únavě psů. V pátek jsem netrénovala úmyslně kvůli sobotním závodům takže jsme se v pátek vydali do místního super hyper marketu coop a šli nakupovat. Já a sestra bez psů a ještě obsousedky... Únava je únava...

V sobotu byli závody. Byli spíše přátelského typu. Dobrá nálada kolovala celým kempem po celý den. První běh byl jumping. Max běžel už velmi znaveně takže jsem mu to opravdu neměla za zlé. Měli jsme velkou časovou ztrátu a proto jsme skončili předposlední. Co mě ale překvapilo bylo to že měl i přes svou pomalost postupovou rychlost 3,něco... m/s. Ve zkoušce jsme si vysloužili krásný disk, když Maxík podběhl pod páskou. Nedostali jsme se sice ani ke 3. překážce ale byl prostě unavený. Večer na něj ale přesto čekala velká odměna. Večeře, jelikož ráno nic nejedl byla větší než obvykle. Rychle ji snědl a potom šel spát. Asi v 5. hodin za náma přijely naše trenérky a probíralo se co se kdo naučil a tak... Večer byl táborák. Pilo se a opékalo. Opékala se Jančina cuketa a pak už jsme šli. Ještě chvilku jsme byli u obsousedek a to i s Bláňou a pak jsme šli spát mohla být tak 1. ráno?

V neděli ráno jsme se museli balit. Domů jsem se těšila ale přitom jsem kemp opouštěla velmi nerada. Příště pojedeme určitě zase. Sice to bylo spíše free a nebylo to POKROKOVÉ ale i tak to bylo skvělé.